Uwe je náš odborník, pokud jde o profesionální likvidaci klasických dílů Vespa. Je podezřívavý ke každému, kdo předstírá, že ho baví řízení.
Dálnice je podle jeho názoru také nejlepším místem, kde se dá skútr druhově přiměřeně přesunout. Dobré jsou i semafory. Neexistuje lepší způsob, jak trénovat vlastní reakční čas a dovednosti na kolečkách.
Dopravní zácpa není tak dobrá. Autem. Proč se tam lidé dobrovolně zamknou a pak postávají kolem a stěžují si na to, to mu jistě nikdy nepřijde věrohodné. Styl jízdy, který lze nazvat spíše indickým, je proto jeho vášní.
Všechny díly, které interně vyvíjíme pro klasická vozidla z Pontendery, si proto obvykle najdou cestu k jeho skútrům jako první. Do programu dodávek jsou zahrnuty pouze díly, které trvale odolávají jeho každodennímu mučení. Mobil má z principu jen na měření jízdních dat. Podle jeho názoru je SIM karta pouze pro členy ADAC.
Pokud se porouchá cestou do práce, je to jen trest za špatné šroubování.
Ve Vespě LargeframeUwe se v této oblasti cítí opravdu jako doma, a proto k jeho preferovaným dopravním prostředkům patří GT125 (1967) v létě a dost znetvořené PX z roku 82 v zimě. Originál Smallframe (90 závodníků) ještě čekají první kilometry. SKR125 dozrává na klasiku v garážovém rohu. Ale myšlenky na Cosa se také stávají stále důležitějšími s přibývajícím věkem.